Camino není jen cesta – Den 7 – Sedmý den odpočívej

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmailFacebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Ráno jsem se vzbudila brzy, a vstala ještě za tmy. Mám ráda rána, mám ráda probouzející se den, tiché chvíle bez ruchu a šumu. Udělala jsem si nějaké Colacao, sice z vody, ale aspoň teplé do žaludku. Včera jsem byla celý den bez jídla. Když jsem vyrazila, byla jsem vděčná za chládek. Včera jsem se trochu připálila. Říkala jsem si, že dojdu do La Mesa cca 6 kilometrů a dám si volno. Jenže než jsem došla do La Mesa, celkem jsem se probrala. Tak to je, když se člověk ráno rozejde, tělo se rozhýbe, mozek okysličí a únava se rozplyne. V La Mesa jsem na terásce potkala Christinu, připojila jsem se k ní na snídani. Dostali jsme vynikající čerstvý kozí sýr, domácí marmeládu, toasty a kávu. Chvíli jsme poseděly, po chvíli k nám přibyla ještě jedna poutnice, Češka, po týdnu milé setkání s někým komu rozumíš a on tobě. Alena z Brna šla jen s malým batůžkem, měla zdravotní problémy, proto si svůj batoh nechala převážet. Po snídani jsme vyrazili společně, ale každý má své vlastní tempo, já patřím mezi ty pomalejší, potřebuji se zastavovat, když mě něco zaujme a to je každou chvíli…nakonec jsem zůstala sama. Do Grande Salime to bylo asi 17 kilometrů. Říkala jsem si, že by to po včerejších 35. kilometrech mohla být volnější procházka. Byla jsme stále velmi vysoko, což mě překvapilo, myslela jsem, že včera jsem už všechny výšky sešla. Chvílemi bylo klesání velmi prudké a srázy velmi příkré. Nebylo to úplně příjemné, ty srázy prostě nemusím. Dole jsem viděla vodu, tak mi bylo jasné, že budu muset přes nějaký most. Doufala jsem, že nebude lanový nebo tak něco i když bych se nedivila. Dole jsem zjistila, že most je vlastně přehrada, bylo to moc krásné údolí. Za přehradou jsem uviděla u silnice příjemný hotýlek, nejdřív jsem si chtěla dát jen kafe a něco k pití, ale pak jsem si všimla cedule. Ubytování pro poutníky 10 euro, což proti včerejším 15 euro u madam Ramon, byl luxus. Do Grand Salime mi zbývalo pět kilometrů, asi bych to ušla, ale mě se tady moc líbilo, výhled na řeku z terasy a v dáli ty výšky, ze kterých jsem přišla. Rozhodla jsem se, že zůstanu a dopřeji si volné odpoledne. A jako vždy, intuice mi dobře poradila. Protože to nebyl typický albergue, nikdo tu nebyl. V pokoji bylo asi osm paland, ale byla jsem tu celé odpoledne sama. A v koupelně jsem objevila vanu!!! Magnificat!!! Odpoledně přibyli ještě ještě dva, chlapec s dívkou a její nadšení z vany, bylo stejné jako to moje… . Celé odpoledne jsem relaxovala, střídavě na terase a na posteli, a večer jsem si došla na večeři. Vynikající rybí polévka, vynikající ryba. Bylo tu moc příjemně. Po večeři na mě padla únava, šla jsem si lehnout. Tenhle relax jsem si hodně zasloužila a především užila.

..pokračování příště…

Komentáře