Camino není jen cesta – Úplný začátek – ještě před dnem 0.

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmailFacebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Letos v květnu jsem rozhodla, že se vydám na Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. Co mnoho let bylo touhou, přáním a leželo v šuplíčku „někdy určitě“, se během pár měsíců začalo zhmotňovat do reálných příprav na cestu.

První o čem jsem přemýšlela bylo, kterou cestu půjdu. Nejznámější jsou Camino Frances, Camino Norte, Camino Primitivo a Camino Portuges. Já jsem si vybrala Camino Primitivo. Je nejstarší, primitivo znamená původní, je nejméně frekventovaná, není tam tolik poutníků, na druhou stranu ani tolik ubytoven a ostatního zázemí, jak na jiných cestách. Vede převážně přírodou, věděla jsem, že je náročná, ovšem, že je tak náročná, jsem zjistila až při cestě samé. Popíšu své zkušenosti z této cesty, z toho jak jsem se připravovala, co jsem prožila. Obecné rady o Caminu se dají dohledat na netu, stejně tak jsem je hledala já. Není to žádný návod, jak by to mělo být, ale jak jsem to měla já. A ještě jedno, není špatná pouť, není dáno co je dobře nebo špatně, i když to občas poutníci takto škatulkují. Jsem přesvědčená, že pouť je taková, jací jsme my. Ukáže nám přesně naše slabá, ale i silná místa.
Ke Camino Primitivo toho v češtině moc není, žádné příručky ani průvodci. Mně to nevadilo, nechtěla jsem mít cestu naplánovanou do posledního detailu. Co jsem si zajistila, byla cesta tam a zpět, tím pádem jsem měla ohraničení své pouti. Co se bude dít mezi tím, jsem nechala na Cestě samotné.
Pokud by někdo chtěl průvodce na Camino Primitivo, nejlepšího jsem viděla u jedné německé poutnice… byl opravdu důkladný a dokonalý. Já jsem si stáhla jednoduchou aplikaci do mobilu, kde byly popsány jednotlivé etapy, ubytovny a převýšení terénu.
Je dobré si promyslet termín, v létě je na pouti hodně lidí, je sezona a prázdniny. Nejpříhodnější se jeví jaro a podzim. Není takové horko a ani tolik poutníků. Ale dá se jít i v zimě, také to má svou specifickou atmosféru, jen nejsou otevřené všechny albergue (poutnické ubytovny). Já si vybrala září, mám ráda babí léto.
Další částí mé přípravy, bylo zajištění cesty do výchozího bodu pouti. Výchozím místem mého putování bylo město Oviedo ve Španělsku. Možností jak se tam dostat je víc, já volila kombinaci letadlo – autobus. Možná bych dnes zvolila místo autobusu vlak. Letadlem do Madridu, z Madridu do Ovieda autobusem a pak už po svých. 🙂 . Stejně jsem měla zajištěnu zpáteční cestu. Ze Santiaga de Compostela autobusem do Madridu a pak letadlem do Prahy. Letenky i jízdenky jsem měla koupené předem přes internet.
Na Camino je potřeba, (chcete-li využívat poutnické výhody), mít poutnický pas – Credencial. Je i česká veze, ale prý je problém, aby vám na něj ve Španělsku vydali osvědčení o Cestě – Compostelu. Proto je lepší koupit si španělský, je možné ho koupit rovnou na místě odkud vycházíte nebo si ho nechat poslat z Compostely, tak jsem to udělala já. Do pasu se sbírají razítka po cestě (kostely, některé kavárny, albergue), které jsou důkazem toho, že jste skutečně putovali. Pro získání Compostely je potřeba ujít minimálně 100 km pěšky nebo ujet 200 km na kole. Po své zkušenosti mohu říci, že takto krátká cesta Vám sice přinese potvrzení o absolvování pouti, ale na zažití pouti je dobré putovat mnohem déle…minimálně dva týdny…čím déle tím lépe, já šla téměř tři týdny a klidně pouť mohla být delší.
Co považuji za velmi důležité pro Cestu, je dobře si sbalit batoh. Vzít si opravdu jen to nejpotřebnější. Váha batohu by měla být cca 10 – 15 % vaší váhy. To se mi nepodařilo, obdivuji ty, kterým se to podaří, já měla batoh asi 7,5 kg, a musím říci, že jsem měla téměř nejlehčí batoh ze všech poutníků, které jsem potkávala. Také jsem neměla s sebou skoro žádné zbytečnosti. Možná jednu nebo dvě věci bych mohla nechat doma. Chce to pečlivou přípravu, na netu je spousta seznamů, co si vzít. Je dobré si to napsat a z toho vybrat to, co opravdu víte, že používáte vy. Drobné vychytávky, které se mi osvědčily – spínací špendlíky na dosušování věcí na batohu, powerbanka na dobíjení mobilu (ale to je moje, nerada se strkám u zásuvek), kolíčky na prádlo, lžička, kapesní nůž. Nechce se mi tady vypisovat celý seznam, kdyby jste měli o něj zájem, napište – zveřejním… 🙂
Často se radí, že je dobré mít do albergue špunty do uší, taky jsem si je vezla, ale já jsem je nepotřebovala ani jednou, před spaním jsem si pouštěla mp3 a když jsem už spala, tak mi bylo všechno jedno… . I když jednou – tu poslední noc před Santiagem bych je i upotřebila… ale to předbíhám.
Tolik asi z příprav… 🙂 …příště den 0

Komentáře