Včera 11.7. kulminovaly ohnivé energie, každý to na sobě mohl vnímat jinak...Přestože jsem o těchto energiích věděla, přestože jsem ohnivé znamení, naplánovala jsem na tento den schůzku, která se týkala našeho nového "podnikání"...

Mám určitou představu o tom jak by vše mělo probíhat, postupně, krok za krokem, schod po schodu...Vím co chci - prostor pro svou práci. Vím co chci dělat - aura-somu a vše co je spojeno s barvami, energiemi, esencemi. V tom mám jasno. Neměla jsem jasno jakou má mít naše činnost vnější formu, proto jsem se šla poradit. Jak jsem psala výše - nezvolila jsem správný den /i když v konečném výsledku asi ano/. Po hodině diskuse jsem se dozvěděla, že se svým přístupem k věcem "podnikatelským" to můžu zabalit. Bylo zvláštní, že i přesto, že jsem ohnivá a dokážu si říci své, mi najednou bylo smutno, dokonce přišly i slzy....

Vůbec jsem nechápala stav svého duševního rozpoložení. Až doma v klidu mi to došlo - objevily se mi dvě životní situace, kdy jsem se dostala pod silný tlak, že cesta, kterou jdu /intuitivní, založená na vjemech neviditelných a neuchopitelných/ je naprosto špatná, zcestná a nepoužitelná...Tenkrát /dvakrát/ jsem situaci nezvládla, podlehla tlaku a udělala dva zásadní životní přešlapy, které můj život nadlouho ovlivnily. Včera jsem si uvědomila, že mám šanci po třetí to neudělat, nenechat se ovlivnit názorem druhého a nepodlehnout tlaku. Změnila jsem starý vzorec a dala svému životu nový směr. Ten směr o kterém vím, že je můj, že mě vede tak jak já cítím. Pocítila jsem najednou zvláštní lehkost. Je to má cesta, která si zaslouží respekt, stejný respekt, který já dávám cestám těch druhých.

S láskou Eva Magenta