Olivová

Facebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmailFacebooktwittergoogle_plusredditpinterestlinkedinmail

Barva cesty a barva naděje…olivové centrum se nachází na pravé straně mezi oblastí solar plexu a srdeční čarou (olivová barva vznikne přidáním žluté do zelené).

Je to jedna z nejdůležitějších barev pro naplnění osudu člověka, (ne-li vůbec nejdůležitější). Chceme-li se na své cestě posunout od žluté, (centra naší osobnosti) k zelené (centru srdečnímu), kde můžeme ucítit a zažít přesah našeho života, kde se můžeme sami na sebe a na své žluté touhy podívat s odstupem modré… musíme projít olivovou cestou

Cesta temným lesem – pohádky jsou velmi pravdivé ..Vztah k olivové bývá velmi jednoznačný líbí –  nelíbí …vypovídá to o tom, jaké máme zkušenosti s osamostatněním, s převzetím zodpovědnosti za svůj vlastní život….tady už není čas na výmluvy… kdyby, kdo, a kde bych byl, za takových a jiných podmínek…

Na fyzické úrovni se potíže s olivou projeví jako žlučníkové potíže. Strach autenticky vyjádřit sebe sama se všemi emocemi zablokuje energii ve žlučníku.Pokud rozdělujeme emoce na přijatelné a nepřijatelné a nedovolíme si projevit sebe sama ve skutečné podobě, blokujeme svou agresivitu (energii potřebnou k tvoření a jejímu projevení ve hmotě)

V olivové barvě je čas si uvědomit, že vše co se dělo, dělo se z nějakého důvodu… není viníků ani obětí. Přišel čas vše pustit a chceme- li se dostat do zeleného centra odpuštění – čeká nás cesta nejtěžší – olivová….V olivové barvě končí terapeutické procesy – jsme takový jací jsme a je čas dát se do práce a vydat se na cestu – naší jedinečnou a neopakovatelnou – olivovou.

V olivové je ukrytá žlutá a to je náš strach, strach z toho co se stane, až se staneme sami sebou – bez všech berliček, až si přiznáme svou vlastní sílu i zranitelnost, dobře víme, že už nikdy to nebude jako dřív – ale rozhodnutí je na nás…Můžeme zůstat na místě a pozorovat život z bezpečné vzdálenosti, ale nikdy nezažijeme to vzrušení …vzrušení z neznáma a radost ze života. V olivové barvě je ukryto velmi mnoho radosti.Je to trochu jiná radost než korálová,je poznamenána ztrátou – ztrátou bolestivou….Olivová barva je barvou boje – v boji jsou padlí a ranění…je nutné raněné ošetřit, padlé pohřbít a jít dál, žít dál…ani po válce se život nezastaví, je jen na nás co na spáleništi vznikne…I z těch nejtěžších situací může vyrůst něco krásného, květ naděje…

Olivovou ratolest přinesl Bůh po potopě světa, jako slib, že již nikdy neuvrhne Zemi do zkázy…

Poté se na nebi objevila duha…..

To je naděje olivové barvy…

Vydejme se tedy na cestu…na cestu za duhou…v nás…

 

Komentáře